Politický systém první Československé republiky - HRAD A PĚTKA
Agrární strana
oficiální název (do června 1922): Republikánská strana československého venkova
oficiální název (od června 1922): Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
- představitelé: Antonín Švehla, Rudolf Beran, na Slovensku Milan Hodža
Sociální demokracie
oficiální název: (od prosince 1918) Československá sociálně demokratická strana dělnická
- představitelé: Rudolf Bechyně, Vastimil Tusar, Gustav Habrmann
- představitelé: Bohumír Šmeral (1921 založil Komunistickou stranu Československa, do které následně přešel) opírala se o Odborové sdružení československé
Socialistická strana
od 1926: Československá strana národně socialistická
- představitelé: Václav Klofáč, Edvard Beneš
střední vrstva (řemeslníci, živnostníci, učitelé, ...)
Národní demokracie
oficiální název (do 1934): Československá národní demokracie (ČSND)
- představitelé: Karel Kramář, Alois Rašín, Viktor Dyk
podnikatelé (velkokapitál)
Lidová strana
oficiální název: Československá strana lidová (křesťansko-sociální strana)
- představitelé: Jan Šrámek, Mořic Hruban, František Hála
spjata s římskokatolickou církví
Komunistická strana Československa
založena v květnu 1921 v Praze, součástí Komunistické Internacionály
- představitelé: Bohumír Šmeral, Klement Gottwald
Slovenská ľudová
strana (Hlinkova Ľudová strana) - Andrej Hlinka, Jozef Tiso
Německá sociálně-demokratická strana
dělnická (DW) - do roku 1920 nebyla v parlamentu
Německá nacionálně socialistická
dělnická strana (DNSAP) - do roku 1920 nebyla v parlamentu
- 1933 zakázána tehdy na ní navázala SdP (Rudolf Jung, Krebs) Konrád Henlein, Frank
Vlády
Vláda Karla Kramáře (Všenárodní)
První Tusarova vláda - Vláda Rudozelené koalice 1919 - (levicové sociální demokracie a národních socialistů + pravicové agrární strany)
Druhá Tusarova vláda - Vláda Rudozelené koalice
29. 2. 1920 přijata ústava Československé republiky
1920 - parlamentní volby
- sociální demokracie získala 25% hlasů
- dělnictvo očekávalo změny, nic moc se nedělo
=> na sjezdu sociální demokracie došlo k rozkolu
září 1920 - vláda podala demisi
Úřednická vláda Jana Černého (premiér)
- "vláda pevné ruky" - mohou dělat i tvrdá a nepopulární opatření
- prosinec 1920
- vyvrcholení konfliktu uvnitř sociální demokracie
- spor o lidový dům
- spor mezi levicí a pravicí v rámci sociálnědemokratické strany (policie vyhnala levici)
- levice uspořádala generální stávku (týdenní boje)
- porážka dělnictva, zatýkání
=> definitivní rozkol v sociální demokracii
KSČ - vznik - únor 1921 (na podzim 1921 se konal slučovací sjezd KSČ)
- kdy se spojily Slovenská, Německá a Česká sekce KSČ
- 1921 - 1922 probíhaly spory o funkce prezidenta (TGM byl nemocný, ale uzdravil se a stal se znovu prezidentem)
- 1922 vyhráli argárníci v čele s Aloisem Švehlou; vytvořili "vládu všenárodní koalice" a došlo k uklidnění poměrů
1926
- úřednická vláda Jana Černého
1926 - 1929 - "vláda panské koalice" (bez zastoupení sociální
demokracie a sociálních stran, účast i německých stran)
1929 - 1938 - "vlády široké koalice" (na vládě se podílelo více
stran)
Vliv na české politické scéně
Už od roku 1920 se ukázalo, že rozhodující slovo v nejdůležitějších politických záležitostech má mimoparlamentní uskupení zvané "Pětka" (někdy též "koaliční pětka). Její zástupci se dohadovali o hlavních rozhodnutích, pak je společně prosadili v parlamentě. Pětku tvořili představitelé pěti nejsilnějších československých politických stran: agrárníci, lidovci, sociální demokraté, národní socialisté a národní demokraté. Nejvlivnější osobností Pětky byl agrárník Antonín Švehla. Od poloviny dvacátých let ztrácela Pětka pomalu na svém významu.
Dalším mimoparlamentním uskupením byl tzv. "hrad" - neformální politické seskupení kolem T. G. Masaryka. Vliv na české politické scéně měl ovšem i průmysl a banky (důležitá byla Živnobanka - měla vliv na hospodářskou politiku státu).
Skupina HRAD - mimoparlamentní orgán, mocenské centrum
- přispívala ke stabilitě státu a jeho demokracie
- prosazovala zájmy Masaryka (poté Beneše)
- s umírněnou podporou socialistických stran rozvíjela demokratické principy
- český fenomén (nemající ve světě obdoby)
- Masaryk se opíral o úředníky Kanceláře presidenta republiky - 50 úředníků (později přes 200)
- kancléř: Přemysl Šámal
- za prohradní považován Prager Presse (šéfredaktor Arne Laurin)
- Lidové noviny (Peroutka - čas. Přítomnost) + Čapek, Poláček
- Národní osvobození (legionáři)
- Proti Hradu komunisté a luďáci
Moc a váha Hradu kolísala - soupeření s politickými stranami o vymezení vlivu
PĚTKA
Antonín Švehla
předseda agrární strany 1909 - 1933, nikdo takto dlouho žádnou stranu v Českých zemích nevedl a nedokázal vést. Odmítal funkce, odmítl i presidentství. Vlastní mu drsný způsob vyjadřování. Zemitý sedlák z Hostivaře, neměl žádné vyšší vzdělání. Otěže v Pětce držel celkem pevně, jeho autorita ostatními plně respektována a uznávána.
Alois Rašín
ministr financí, jeho heslo "Pracuj a šetři"
Jiří Stříbrný
enfant terrible první ČSR, inklinoval k pravoslaví. Poslanec vídeňské říšské rady, velmi dobrý novinář, výborný řečník.
Jan Šrámek
ze všech mužů pětky měl nejtěžší postavení - katolický kněz, lídr lidové strany, viz postavení lidovců po říjnu 1918
Rudolf Bechyně
neměl tak pevné postavení jako ostatní
vynikající novinář, řečník, obávaný debatér, ministr v řadě čsl. vlád
Mezi touto pěticí, a hlavně mezi jejich stranami => byly vážné rozpory (útočila na ně krajní levice i pravice)
- v Pětce nebyl ani jeden Slovák či Němec
Nejvíce byla Pětka trnem v oku KSČ, což souviselo s jejím vznikem 1921 - zásluhou Pětky došlo k potlačení generální stávky. Pětka byla v krajně levicovém tisku vnímána jako nástroj reakce, finančního kapitálu, který ovládá parlament a tím i celý stát
- Horší byl E. Beneš - k Pětce kritický, oni jej také neměli rádi. Určitou dobu byl premiérem, jeho zásahy do domácí politiky vyvolaly četná nedorozumění. Beneš považován za odborníka na zahraniční politiku, dle Pětky i dalších pro politiku domácí nekompetentní.
Šestka
- 9. 12. 1925 A. Švehla předložil TGM složení nové vlády
- Pětka rozšířená o živnostníky, ti ale neměli takový politický respekt jako zbývající strany, do jisté míry byli pod vlivem agrárníků. Začaly narůstat i rozdíly mezi jednotlivými politickými stranami.
Klady Pětky: prvotní cíl splněn, zabránila chaosu. Stranická kázeň a vypěstování umění koaličního kompromisu. V 1. pol. 20. let Pětka mnohokrát držela čsl. stát, když jej nikdo jiný nedržel a ani držet nechtěl. V kritických chvílích byla páteří první republiky.
Zápory Pětky: nebyla ústavním orgánem, nedemokratický mechanismus ovládání státu (oligarchie). Zákulisní způsob vlády - na veřejnosti se sice hádali, v zákulisí se ale pokoutně domlouvali. Do dalších let Pětka vštípila elitě státu tři věci, které byly první republice ke cti - umění dohodnout se za všech okolností, najít odvahu k nepopulárním rozhodnutím, přesvědčení o ceně mlčenlivosti - zachování mlčení, i když jsme osočováni za něco, za co nemůžeme.
Literatura
- Jaroslav Pecháček 1996: Masaryk, Beneš, Hrad, Praha. Před Bojem o Hrad jediná kniha na toto téma, vzbudila kontroverzní zájem. (Hodně osobní - vzhledem k tématům a použité korespondenci Masaryka a Beneše)
- ČEČRDLOVÁ Jaroslava, PETR ZENKL: Jeden z tvůrců československé demokracie, Ústí nad Labem 2011.