Mezinárodní okolnosti vzniku ČSR – vývoj postojů Dohody

Důležité události předcházející vzniku samostatného Československa

8. ledna 1918 bylo vyhlášeno 14 bodů prezidenta USA Woodrowa Wilsona. Jejich význam pro budoucí československý stát je nesporný, ale toto prohlášení ještě negarantovalo vznik samostatného státu, pouze požadovalo autonomii pro rakousko-uherské národy.
1O bod prohlášení: Národům Rakousko-Uherska, jehož místo mezi národy přejeme si míti zachováno a zajištěno, budiž dána co nejvolnější možnost autonomního rozvoje.
Masaryk dosáhl v průběhu roku 1918 příslibu uznání nezávislosti od hlavních západních mocností Dohody. V Paříži ustanovil prozatímní československou vládu. Mezitím se politické strany na domácím českém území dohodly na vytvoření Národního výboru československého, který měl připravovat převzetí moci.

Již v průběhu roku 1918 byl budoucí Československý stát mezinárodně přijat. Československé legie byly de facto uznány za spojeneckou armádu. Československou národní radu uznaly za základ budoucí československé vlády postupně následující státy: Spojené království, Spojené státy americké, Japonsko a Itálie. Prozatímní československou vládu ustavenou dne 14. října 1918 s předsedou T. G. Masarykem v čele uznaly Francie, Spojené království a Srbsko, Itálie, Spojené státy americké a Belgie. Uznání dalších spojeneckých států následovalo. Československo se tak dostalo do zcela výjimečné pozice, jelikož se stalo jediným nástupnickým státem Rakouska-Uherska, jehož budoucí existenci Spojenci uznali ještě před konáním Pařížské mírové konference v roce 1919.

16. října 1918 byla zveřejněna poslední rakouská nabídka adresovaná prezidentu Wilsonovi. Karel I. se ještě na poslední chvíli snažil zachránit svoji monarchii. Jeho nabídku ale USA za dva dny odmítly. Nabídka zahrnovala autonomii pro Čechy, ale pouze pro ně, pro Slováky nikoliv.
17. října zaslal T. G. Masaryk prezidentu Wilsonovi "Prohlášení nezávislosti československého národa", aby se mohl připravit na odpověď Habsburkům. Tento text byl později označen jako Washingtonská deklarace.
18. října Wilson odepsal Masarykovi, že deklaraci četl, dojala ho a již dává odpověď Rakousku, se kterou bude Masaryk spokojen. Washingtonská deklarace Čechoslováků byla ještě téhož dne vyhlášena v Paříži.

Zdroj

Hlad po samostatném československém státě byl v letech 1914 až 1918 nezadržitelný. K odbojové činnosti, ale byly potřeba peníze, a tak se slova Tomáše Garrigue Masaryka - za málo peněz málo muziky a málo politiky - stala hnacím motorem. V Americe české a slovenské krajanské spolky rozpoutaly doslova vlnu sbírkových akcí. František Hanzlík, jeden z autorů knihy Krajané v USA a vznik ČSR říká: "Vznikla například organizace Včelky. To byla organizace žen, které pořádaly rozsáhlé bazary."

Ale zapojily se i další spolky. Podle dokumentu poslalo České národní sdružení v Americe přes jeden milion dolarů. Největší částky dávali lidé, kteří měli nejmenší příjmy, přispíval ale i plzeňský pivovar v Chicagu.

Ivan Šedivý z Masarykova ústavu a Archivu akademie věd ČR ale upozorňuje: "Masaryk velmi důsledně dbal, že odboj může přijímat peníze jen z důvěryhodných zdrojů." Finance se pak rozdělovaly a šly na odbojovou činnost do Ruska a Francie, na vydávání publikací, novin, ale především se platila armáda.

V americkém Stamfordu se cvičili českoslovenští dobrovolníci. Bylo tam několik důstojníků 21. pluku československých legií, kteří dělali nábor po celých USA, doplňuje Hanzlík. Ze Stamfordu mířili dobrovolníci do americké armády, ale i do ruských a francouzských legií. Podle Ivana Šedivého to bylo velmi významné, neboť Češi tak získali pověst, že jsou pány Sibiře. To prý pomohlo Masarykovi získat si veřejné mínění, ale také náklonnost zahraničních vlád.

Jedním ze střípků celé mozaiky, která vedla k založení československého státu, byla také dohoda mezi českými a slovenskými krajany v Americe, podepsána byla v Pittsburghu 30. května 1918. Její signatáři se v ní vyslovili pro spojení obou národů do jednoho státu. Po jeho vyhlášení se stala jablkem sváru, když slovenští nacionalisté volali po naplnění údajného tajného dodatku. Ten měl podle nich slibovat Slovákům autonomii.

Zdroj

Idea TGM + Štefánika a Beneše

šlo o porážku absolutismu a o boj za ČSR - národní osvobození
zeslabení vlivu Německa => rozpad R-U
československá otázka je otázkou světovou

Uznání státu

mezinárodní (počátky československé zahraniční politiky)
vnitřní - zásluhy TGM, Beneše i Štefánika byly uznány všemi vrstvami společnosti

Zabezpečení nezávislosti ČSR

geografické postavení země (nebylo příznivé-položeno mezi Německo a Rusko, Polsko ze severu a Maďarsko z jihu
definitivní souhlas Dohody s rozbitím staré habsburské říše
československá podpora autority Společnosti národů (Beneš - horlivý obránce ženevské instituce)
tři hlavní Benešovy zásady - bezpečnost, odzbrojení, arbitráž (všecky spory povahy právní i politické musily být řešeny smírčím nebo rozhodčím řízením)

Trianonská mírová smlouva

Pařížská mírová smlouva ze 4. června 1920
stanovila hranice maďarského státu
signatáři (USA, Anglie, Francie, Itálie + Jugoslávie, ČSR (E. Beneš a Š. Osuský)
Maďarsko uznalo úplnou nezávislost ČSR včetně PR (+ uhrazení reparací a vzdání se územních nároků)
ČSR se zřeklo výstavby vojenských objektů na pravém břehu Dunaje (nedodrženo)
Maďarsko - přišlo o velká území (přes 70%)

Literatura

DEJMEK Jindřich, a kol., Zrod nové Evropy : Versailles, St.-Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému, Praha 2011.

Ivan Šedivý, Češi, české země a Velká válka 1914 - 1918, Praha 2014.

Pavel Kosatík, Hovory s TGM, Praha 2018.