ČSR - Češi, Němci, Slováci a Rusíni v letech 1918-1920
Němci
- politická reprezentace sudetských Němců odmítla na podzim roku 1918 uznat novou státnost
- Němci - vznikla menšina bez veškerých privilegií
První pokusy o odtržení německých oblastí
- Deutschböhmen - v severních Čechách
- Böhmerwaldgau - pošumaví
- Sudetenland - severní Morava a Slezko
- Kreis Deutsch - Südmähren - jižní Morava
- všechny s vnitřní správou provincií, ale chybí koordinace, politický plán
Národní výbor
- nabídl zástupci českých Němců zastoupení menšin v orgánech pod podmínkou ukončení činnosti německých správních jednotek - odmítají
- čeští Němci chtějí autonomii na základě práva o sebeurčení
- československé branné síly obsadily v listopadu 1918 všechny německé provincie
a zavedly vlastní správu
Okupace území - bez výrazných problémů (oběti byly na obou stranách)
- v Mostě, Litvínově, Duchcově a Kaplici, v Moravské Třebové
- projevy české nadvlády bez výrazného ovlivňování
kulturních
a hospodářských činností německých obyvatel - volby 1919 - Němci měli zákaz volit v rakouských volbách
- vznikly nepokoje, střelby do davu, demonstrační schůze
- nereálnost českoněmeckého soužití (německonacionální strany)
Okupace Mostu 1918
- rakouský parlament ve Vídni schválil 30. října 1918 - provincii Deutschböhmen (+ další tři) s plnou politickou a vojenskou podporou, hlavní město byly Teplice (později Liberec) jako součást Německého Rakouska
- s vlastními zákony a s vlastním hospodářským režimem
- bylo přerušeno železniční spojení s českým vnitrozemím
- listopad 1918 - vojenský zásah Československého vojska (Němci odmítli kapitulovat)
- v Mostě - desítky mrtvích na obou stranách
- ostatní města a území se vzdávala téměř bez boje
Německá zemská vláda v Liberci proti obsazení území protestovala jako proti nezákonné okupaci a přesunula se do Vídně, kde úřadovala až do uzavření mírové smlouvy s Rakouskem v září 1919. Zdroj
Kadaň
- 4. březen 1919 - "Den práva na sebeurčení českých Němců"
- demonstrace v Kadani - potyčky s československými vojáky
- kulometná palba na náměstí (osmnáct mrtvých a přes sedmdesát těžce zraněných)
4. března zemřelo v Československu 55 demonstrantů a dva vojáci
Versailleský mírový systém (leden 1919)
- nuceně ukončeny iredentistické snahy Němců
- podepsány mírové smlouvy
Česká politická scéna
- v českém zákonodárném sboru - žádný zástupce českých Němců
- prosinec 1919 - schůzka českých Němců (zastoupených J. Seligerem, Czechem, Karlem Čermakem a Straussem) s Tusarovou vládou
- Němci žádají zastoupení v zákonodárném sboru - odmítnuti negativistický postoj českých Němců se po roce 1920 změnil na aktivistický
Ústava 1920 - bez Němců a Maďarů
- rovnost všech obyvatel bez ohledu na vyznání, rasu či jazyk
- právo na sebeurčení
- nedotknutelnost vlastnictví
- německá menšina dostává oprávnění k politickému zastoupení v nejvyšších orgánech československého státu
- rovný přístup k veřejným funkcím bez ohledu na víru, náboženství a jazyk uchazeče o daný post
- zřizování škol s vyučováním v menšinovém jazyce (uzavírají se mnohé německé školy)
- jediným oficiálním, státním jazykem - československý jazyk
Slováci
- doufali v samostatný stát rovnoprávný s českým (31. května 1918 - Pittsburská dohoda)
- spojení Čechů a Slováků v samostatném státě
- Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví
- zaručovala Slovákům samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk
- sílily autonomistické otázky
- podíl na politickém zastoupení - % nepřiměřený v Národním shromáždění
- Češi obsadili uvolněná místa po Maďarech (správa, školství a soudnictví)
- nebylo dostatek kvalifikovaných Slováků
- stížnosti na chování českých odborníků na Slovensku
- měli obavu ze snah počeštění
- byla obnovena činnost Matice slovenské
- rozvíjel se slovenský jazyk a kultura - úřední jazyk - československý
- zřízení Československé státní univerzity v Bratislavě
- založeno Slovenské národní divadlo
Rusíni
Za První světové války - v Uhersku
- potlačování národního uvědomění Rusínů
- rusínští emigranti v USA - setkání s prezidentem Wilsonem + TGM
- dohoda o začlenění území do ČSR - Filadelfská dohoda z 26. října (slib o autonomie)
- Rusíni žijící v Americe se dohodli v USA s T. G. M., že Podkarpatská Rus se jako samosprávná část připojí k budoucímu ČSR. Dohoda byla uzavřena 19. listopadu 1918. Mírová konference ve Versailles ji s konečnou platností schválila 8. května 1919. zdroj
Po válce
- prosinec 1918 - plebiscit o připojení k ČSR (možnosti: k Ukrajině, k Rusku, k Haliči nebo Maďarsku)
- maďarská vláda vyhlásila autonomii, ale obyvatelstvo nesouhlasilo
- Užhorodské memorandum rozhodlo o připojení
- Malá saintgermainská smlouva - 10. září 1919 - součást ČSR jako autonomní země (vlastní sněm, místní samospráva, školství, náboženství apod.)
- vyučovací a úřední jazyk - lidový jazyk rusínský
- 1919 - 1920 - pod přímou správou ČSR
- teprve 1923 - zastoupeni v parlamentu
- formální autonomie pod vedením guvernéra
- Dohoda o autonomii - až listopadu 1938
Podkarpatská Rus v Československé republice (1919-1939).
"Po rozpadu Rakousko-Uherska území obývané Rusíny bylo rozděleno mezi ČSR, Polskem a Rumunském. Vláda Maďarské republiky nabídla Rusínům autonomii ve formě tzv. Rus´ké krajiny, kterou Rusíny neakceptovaly. Zároveň díky aktivitě amerických Rusínů a čs. diplomacii se rusínská otázka stala otázkou mezinárodní, začleněna do mírových dohod, Podkarpatská Rus byla vyčleněna jako autonomní území ČSR. Rusíni Lemkoviny vyhlásili vlastní státotvorní nároky (Republika ve Florince, 1919-1920). V první ČSR Rusíni prožili své druhé národní obrození i když zakotvená v ústavě ČSR autonomie uskutečněna nebyla. Vznikla dvoukolejnost vývoje rusínského národa, jako státotvorného v Podkarpatské Rusi a zároveň jako menšiny na Slovensku, v Polsku a Rumunsku."
Zdroj: https://rusini.cz/dejiny-rusinu/
Umělci věnující se Rusínům:
- Ivan Olbracht, spisovatel - Knihy z Podkarpatské Rusi, Nikola Šuhaj loupažník
- Vladislav Vančura, spisovatel - Poslední soud (konfrontace Prahy a PR)
- Stanislav Kostka Neumann, novinář a básník - Bezedný rok (básně z PR)
- Karel Čapek, spisovatel - Hordubal (román z PR)
- Karel Kachyňa, filmový režisér - Hanele