Možnosti a limity ekonomiky meziválečného ČSR

ČSR byl od počátku stát zemědělsko-průmyslový, na průmyslově-zemědělský nakročeno až v roce 1930.
(výrazné postavení Agrární strany - přes 30% obyvatel v zemědělství)

Čtyři etapy:

1918 - 1923: etapa stabilizace, restrukturalizace průmyslu, Rašínova měnová reforma, industrializace průmyslu (jeho heslo "pracovat a šetřit")
tři fáze reformy: 1. měnová odluka + okolkování, 2. deflační politika (nucená státní půjčka), 3. zavedení zlaté měny (1929)
1924 - 1929: doba meziválečné konjunktury, zlatý věk ČSR. Daří se i čsl. ekonomice, stabilizovala se a vytvořila vlastní ekonomický prostor. Krize v nedohlednu, příznivé období pro podnikání. k tomu další stroje zemědělské, cukrovarnické a lihovarnické, export lokomotiv (hlavně na Balkán), obuvnický průmysl
1930 - 1934 (únor 33 vrchol): velká hospodářská krize. O krachu na burze bylo psáno v tisku minimálně, v popředí byly nadcházející volby, původně si význam krachu pro ČSR ani neuvědomili. ČSR nevěděla, jak z ní ven, byla zvolena cesta do té doby nemyslitelných státních zásahů do hospodářství.
1934 - 1938: zotavení ekonomiky - státní zásahy do hospodářství, např. regulace vývozu, dovozu, 1934 zavedení obilního monopolu. 13. 7. 1934 ustavena Československá obilní společnost - obdržela od státu monopolní právo prodeje, nákupu, dovozu a vývozu obilnin, krmiv a mlýnských výrobků.
spojení státního monopolu se soukromým vlastnictvím a ústřední plánovací vůli s iniciativou jednotlivců
snaha ochránit rolníky před nízkými výkupními cenami plodin a vysokými cenami vstupů
negací byl centralismu a odklon k levici
pozitivem byla ochrana malých zemědělců na vrcholu hospodářské krize

Klady: relativně vyspělý demokratický právní stát, stát s fungující byrokracií, která plynule přešla do jeho služeb z monarchie - těžkopádná, ale spolehlivě fungující, stabilita majetkových vztahů, ve srovnání s okolními státy slušně se rozvíjející hospodářství

Zápory: důsledky války, chybí hlubší tradice parlamentarismu, chybí zkušenost se zahraniční politikou, neschopnost najít elementární národní konsenzus, politizace veřejné správy - korupce

Měnová reforma

spojení dvou odlišných teritorií v jeden hospodářský prostor
odluka byla nutná, docházelo k znehodnocování peněz a rozmnožení oběživa - vydávány tzv. vinětky, tj. bankovky tištěné jen z jedné strany
provedeno okolkování rakouských bankovek
za novou měnovou jednotku určena 1 koruna československá (vedeny spory o název)
poměr ke staré koruně 1:1
prudká inflace se zastavila do 1921, po stabilizaci byla 11 let (do 1934) pevnou měnou

Zákon o zrušení šlechtických titulů (prosinec 1918) - K. Kramář a A. Švehla

Osmihodinová pracovní doba (děti do 14 měly zákaz práce)

Nostrifikace podniků, repatriace jejich akcií

prosinec 1919 - nostrifikační zákon - zdomácnění průmyslových podniků, bank, pojišťoven
v ČSR musí sídlit hospodářské sídlo společnosti, nebo ta musí zde vytvořit samostatný podnik

Pozemková reforma 1920 - 1926 (nejvíce), dočasně ukončena 1936

politická nutnost vzhledem k náladě veřejnosti (návrh Švehly 1917 - nebyla to modernizace zemědělství)
stejná reforma v 21 zemích Evropy - ČSR byla alespoň zprvu nejradikálnější
léto 1917 - schválen Udržalův návrh na přerozdělení velkostatkářské půdy
listopad 1918 - zákon o obstavení velkostatků (statkář mohl zůstat, ale nemohl statek prodat nebo zadlužit)
16. dubna - záborový zákon - nad 150 ha orné půdy a nad 250 ha veškeré půdy s jedním vlastníkem nebo tým spoluvlastníků (reforma téměř ve všech státech Evropy, u nás - nejvíce)
vyvlastnění za náhradu - cena 1 ha / 2. - 8. tis. korun
30. ledna 1920 - Přídělový zákon
8. dubna 1920 - Náhradový zákon
=> nebyla vyvlastněna většina podniků ani církve
říjen 1919 - Státní pozemkový úřad podléhá přímo ministerské radě (agrárníci) do 1935 - pak Ministerstvo zemědělství, mohlo poskytovat výjimky
střet sociálních demokratů (půda měla být pronajímána nebo přidělována státním statkům) a agrárníků (soukromé vlastnictví jednotlivců), prosadila se varianta agrárníků, sedláci netoužili po kolektivní práci, zajistilo to stabilitu v republice, drobní sedláci = základ voličů agrární strany (ta jim umožnila dobré hospodaření, systém hospod. výhod - záložny, banky)
agrárníci poté ovládali státní vládní politiku

Literatura: Josef Pekař, Omyly a nebezpečí pozemkové reformy, Praha 1923. (kritika agrárníků)

Export zbraní

1890 založeny Škodovy závody v Plzni
později za první ČSR vznikají další podniky - Zbrojovka Brno
rozvoj výroby (pěchotní zbraně, letadla, vojenská optika, obrněná technika)
Generálním ředitelem Škodových závodů Karel Loewenstein (velmi schopný hospodář)
hlavní rozvoj v 2. pol. 30. let - růst exportu
1934/1935 ČSR největším vývozcem zbraní v Evropě s Francií, Británií a Německem
exportovány - ruční palné zbraně, tanky, munice, vývoz do zemí Malé dohody, (také Švýcarsko, Afghánistán, Turecko, Čína)
vyvážena i licenční práva - do Velké Británie práva na lehký kulomet vzor 26, do Švédska na modifikovanou verzi lehkých tanků LT 38
v ČSR 29 podniků, které se exportem zbraní zabývaly

Těžký a lehký průmysl

ve 2. pol. 30. let nejlepší - výroba oceli, železa, slitin, těžba hnědého uhlí (koncern Petschků)
Textilní magnát Theodor Liebig
ČSR se nacházelo kolem středu Evropy (na dohled vyspělým státům) tvrdě jej postihla hospodářská krize (trvalý nedostatek kapitálu, omezené vybavení technologiemi, špičkovou technikou, chyběli špičkoví manažeři)
Tomáš Baťa ve Zlíně

Český průmysl ovládaly banky, patřil hlavně Živnobance (cukrovary, Poldina huť, Českomoravská Kolben a Daněk, Pražská železářská společnost)

Vývoj a vynálezy

František Křižík (umírá 1941) - elektřina, postupná elektrifikace, elektrické návěstidlo, oblouková lampa, první pražská tramvaj, vrstevník Edisona
Vladimír List - elektřina, spolupracovník, elekr. železnice, Pražské metro (koncepce 1920), znal bratry Čapky
Emil Kolben (židovský původ) - továrník z Vysočan, Kolben - Daněk (ČKD Praha) - elektrické stroje, trolejbusy, umírá v transportu smrti
Karel Jevenstein - Plzeň Škoda, snažil se dělníky držet nad vodou, velmi schopný ředitel

Velká hospodářská krize

státní půjčky, sociální podpůrné akce pro dělnictvo, žebračenky
podpora v nezaměstnanosti (pro odborově organizované dělníky)
1,3 mil. nezaměstnaných, malý živnostníci zanikali, nezaměstnaná byla i inteligence
1934 - devalvace dolaru/koruny (zákon o devalvaci československé koruny = zlepšení exportu, o 24% poté, Národní banka od 1926 (nezávislý ústav, od té doby bankovky

Nezaměstnanost

první republika měla širokou střední vrstvu
v únoru 1933 dosáhla nejvyšší míry - 920 000 nezaměstnaných
Státní podpora v nezaměstnanosti dosahovala max. 12 Kčs na den
fungoval zde gentský systém (1925 - 1938) poskytování podpor v nezaměstnanosti prostřednictvím odborových organizací, kterým stát na tyto účely poskytuje příspěvek (nedostatečný)

Politické důsledky krize

radikalizace dělnického hnutí (rostoucí aktivita KSČ)
růst nacionalismu (nacionalistických tendencí v pohraničí, na Slovensku HĽS spojena s katolickou církví) proti Čechoslovakismu

Radikalizace

čeští fašisté a pravé křídlo národní demokracie - protiněmecké a protižidovské nepokojům
KSČ- protestní akce v době hospodářské krize (demonstrace, pochody hladu, stávky) s cílem bojovat za mzdy, za to být zaměstnán (proti nim tvrdě postupuje vláda)
1930-32 - střelba do demonstrantů (odpor mezi spisovateli, novináři, herci)
důsledkem -> rostoucí solidarita dělnictva a maloburžoazníma živnostníkama
Mostecká stávka (v březnu a dubnu 1932) - největší a relativně úspěšná akce (přijaty požadavky)

Nacionalismus v pohraničí

sílí negativistický proud německé politiky (obvinění ČSR z krize a z jejích důsledků)
odpor proti demokratickému zřízení (víra v autoritativní režim)
DNSAP (německá nacionalisticko-socialistická pracovní strana) a DNP (německá nacionalistická strana) - cílem Hitlerovy politiky bylo rozbít dosavadní poměry v Evropě a vytvořit hegemonii Německa
1933 vydán zákon o zákazu a rozpuštění protidemokratických stran (rozpuštěna DNSAP, DNP)
1933 vznikla Sudetoněmecká vlastenecká fronta v čele s Konrádem Henleinem (oficiálně nepopírala československý stát, ale využívala demokracie státu) - 1935 se přejmenovala na SdP (Sudetendeutsche Partei)

Vystěhovalectví

byl větší odchod než příchod (ročně 20 - 40 tis. osob opustilo republiku) ve 30. létech odchod poklesne (za první republiky se odstěhovalo 300 tis. obyvatel, počet remigrantů - 8. až 12. tis. obyvatel)

Zdroj

LITERATURA

JANČÍK Drahomír - ŠTOLLEOVÁ, Pivo, zbraně i tvarůžky, Podnikatelé meziválečného Československa ve víru konjunktur a krizí, Praha 2014.